Jizera

 

Kobyly, Kamení, Čičavy, Husa...

 
Je tady zase začátek školního roku, všechny děti školou povinné jásají...a veteránisti míří na již sedmý ročník soutěže pravidelnosti Historic Jizera 2016 do Železného Brodu. Letos pořadatele méně než při šestém ročníku trápil počet přihlášených posádek, o to větší, ale nakonec vítězný souboj svedli se silničáři. Podle dostupných informací se itinerář na poslední chvíli předělával ještě ve čtvrtek, tedy den před startem.
Silničáři potrápili také nás už cestou, v koloně jsme si s Markétou dělali srandu, že si koupíme ještě jednu či dvě dálniční známky, protože za čas strávený mezi Prahou a Mladou Boleslaví je určitě třeba si připlatit. Nakonec se kolona pohnula, takže po dvou a půl hodinách parkujeme Audi za sokolovnou v Železném Brodě a jdeme se zaregistrovat. Po večeři, naprosto luxusním řízečku rozměru XXL bych si šel nejraději lehnout, ale pořadatelé mají naprosto jasno. Následuje krátká rozprava a v 19:00 vyráží první posádka vstříc více jak 90ti pátečním kilometrům. Se startovním číslem 2 jsme „na řadě“ v 19:01, konečně jízdní průměr 36km v hodině jsme trénovali celé odpoledne na D10, tak pojďme na věc.
Čekal nás trojí průjezd měřeného úseku s délkou něco přes 9km, druhý průjezd byl navíc v protisměru. To je vždy veliká legrace, při noční etapě to navíc vyžaduje od posádky dobrou orientaci a hlavně přípravu. U nás to vše probíhalo v pohodě, za volant jsem tak jako vloni v pátek usedl já. Markéta dnes spolujezdcuje, a protože má to počítání v malíčku, řeší všechno až za jízdy. Při prvním průjezdu jsme si našli místo s nějakým mezičasem pro druhý opačný průjezd, najeli si vypočítaný čas v daném jízdním průměru a celkem slušně jsme po letní pauze trefili fotobuňku podruhé i potřetí. Pořadatelé připravili takový moták přes Koberovy, Besedice a Vrát. To přineslo zábavu nejen neustále se potkávajícím posádkám, ale také početné skupince diváků v Besedicích u kiosku. S přibývajícím počtem průjezdů se zvyšoval nejen jejich počet, ale také intenzita fandění a všichni se evidentně dobře bavili. Do cíle jsme dorazili zhruba v půl desáté a přesvědčeni, že máme všechna razítka, všechny časové kontroly a slušně odjeté měřené úseky. Postupně přijížděly další posádky a u piva se čekalo na příjezd časoměřiče a spočítání průběžných výsledků po první etapě. Napětí a veselé historky byly o to větší, že v pátek se vždycky jedná o etapu noční. Třeba od manželů Ortových jsem se dozvěděl, že to bylo naprosto super, a do příhody s telefonem se snažili i měřit čas... Když jsem na ně nechápavě koukal, tak jsem se tu veselou příhodu se šťastným koncem dozvěděl. Oni prostě cestou zjistili, že na palubce  „JEEPU“ bez střechy i bočních oken byl mobilní telefon, který zřejmě v nějaké zatáčce toto místo překvapivě opustil. Tak se vydali v protisměru, čímž určitě pobavili posádky které je potkávaly, nicméně telefon se jim pomalou jízdou a pomocí volání druhým mobilem podařilo najít. No řekněte, kde tohle zažijete... 
Měřený úsek 1/2 byl takový zahřívací, do rozdílu jedné vteřiny se vešlo 6 posádek. V úseku 1/3 se do vteřiny vešlo už 13 posádek, a bylo jasné, že se bude jednat o vyrovnanou soutěž, kde si nikdo až do cíle nemůže být ničím jistý. Po pátku se na čele usadili Jiří a Vít Hambálkovi s počtem 6 trestných bodů, následováni manželi Lubošem a Miriam Jandovými s 10 trestnými body. Já jsem po zahřívacích 10ti bodech přidal další 2, a s Markétou nám patřilo s 12ti body místo třetí, o dva body před posádkou Petr Kovář a Miroslav Kruntorád. Na místě pátém až sedmém se seřadili s počtem 25, 26 a 27 tresných bodů manželé Poláčkovi, bratři Hoření a Václav Mráz s Hankou Zemanovou.
V sobotu dopoledne nás čekala změna, o tři dírky směrem nahoru jsem přešrouboval sedačku, za volant usedla Markéta, a já šel počítat. Přeci jen je to pro mě nezvyk, a byť jsem nebyl zdaleka tak vyklepanej jako loni, tak jsem nechtěl nic podcenit a ještě před startem měl spočítáno 78 km, tedy alespoň do druhé časovky. Pořadatelé to ještě vylepšili tím, že na třech měřených úsecích se jel průměr 36, ale na nejdelším přejezdu 40. Celá etapa měřila 115km, což dávalo i při tom vyšším jízdním průměru na polovině etapy dobu jízdy přes 3 hodiny. Končilo se tedy po poledni, a ve většině vozů bylo pořádné horko, počasí totiž i na začátku září lákalo spíš k vodě. Ale jak se říká, dali jsme se na vojnu, musíme bojovat. A že tady dnes bude sakra horko...  Do útoku se pustili manželé Poláčkovi když zajeli v prvním úseku s nulovým rozdílem a v druhém s rozdílem 0,1 vteřiny, ve druhém úseku zajela nulu také Adéla Vlková. S výsledkem 0,1 a 0,1 se dopředu také úspěšně šplhala posádka Petr Kovář a Miroslav Kruntorád, a lonští vítězové se tak po dopolední etapě dostali do vedení s počtem 16 trestných bodů. S 19ti body byli druzí Hambálkovi, třetí s jednadvaceti manželé Jandovi. Markéta zaljela za mé spoluúčasti dvakrát rozdíl 0,6 vteřiny, takže jsme na Jandovi ztráceli na průběžném čtvrtém místě tři body,  na Poláčkovi na místě pátém jsme měli dva body náskok. Ještě na místě čtrnáctém byl bodový stav pouze dvouciferný, o vyrovnanosti svědčí také to, že dopoledne se 16 posádek v úseku 4/5 vešlo do vteřiny rozdílu.              
Dělat spolujezdce má své výhody, třeba si po vepřové s knedlíkem a červeným zelím můžete dát na rozdíl od řidiče pivo, ale ono je vlastně jedno, co ihned v půl druhé po usednutí do auta vypotíte. 
Pořadatelé se s tím na sobotní odpoledne moc nepárali. Čekalo nás celkem 102 kilomtrů, několikeré krásné serpentýny nahoru i dolů, to aby posádky řádně setřásly tu vepřovou a jen jeden pokus ještě něco napravit. A nebo taky pokazit, podle toho, jak Vám to po obědě sedne. Za měsíc na Historic Želiv to plánuji přesně naopak, ale obě varianty mají své kouzlo. Tady prostě víte jak na tom jste, a buď ten měřenej úsek trefíte, a nebo netrefíte. Prostě jako při natáčení filmového výbuchu, jednou, a bez šance na opravu. V našem případě setřásání v zatáčkách dolů na Líšný i nahoru na Frýdštejn proběhlo v pořádku, fotobuňku Markéta protnula ve mnou vypočítaném čase a jelo se na chvíli na výlet, opět v „rychlém“ průměru 40km. Další setřásání v legendárním kopci Záskalí se nekonalo, přepravník na auta se před náma pohyboval podstatně menším průměrem a předjet se ho nedalo. Výlet pokračoval přes spoustu vesniček, a i když se letos nejelo přes již legendární Bzí ani Těpeře, tak Kobyly, Kamení, Čičavy, Husa a spoustu dalších to vynahradilo. Dost ale kochání se, jsme zpět u Frýdštejna a čeká nás poslední průjezd měřeného úseku. Serpentýny v opačném směru, tedy z Frýdštejna dolů na Malou Skálu a z Líšného naposledy nahoru na Koberovy. Mezičas minuta patnáct od poslední křižovatky sedí... deset, devět, osm... Markéta přesně na teď protíná fotobuňku... Bude to dobrý, teď jde jen o to, aby nejbližší soupeři za náma nezajeli ještě lépe, a ideálně, kdyby to někdo před náma při tom posledním pokusu netrefil do vteřiny. Dojíždíme těch pár km do cíle soutěže a těšíme se na večerní posezení. Na soutěžích Seriálu Historic se totiž vždycky nakonec slaví, ať dojedete první nebo poslední, jde hlavně o zábavu. Jasně, pokud tu zábavu podpoříte nějakým úspěchem, tak to potěší, člověk je od přírody soutěživý tvor.
A jak to dopadlo tentokrát? Dobře, tedy pro nás určitě. Pocity z dobře trefené fotobuňky v posledním průjezdu potvrzuje časomíra čtyřmi trestnými body, celkem jich tedy máme nasbíráno 28. Útok manželů Poláčkových jsme přečkali, ti zajeli v posledním měřeném úseku rozdíl 0,3 a máme na ně tedy stále jeden bod k dobru. Aniž bychom jim to přáli, černýho Petra si v posledním úseku vylosovali Jiří a Vít Hambálkovi. Zajeli s rozdílem 1,8 vteřiny a tím spadli ze stupňů vítězů až na místo páté, se součtem 37 bodů. Na manžele Miroslava a Zuzanu Poláčkovi s 29 body zbyla ta nepopulární bramborová medaile a já se s Markétou opět radoval z třetího místa, stejně jako v předcházejících dvou ročnících. Posádka Petr Kovář a Miroslav Kruntorád zajela poslední úsek s rozdílem jedné vteřiny a oproti loňskému vítězství si o jednu příčku s 26 body pohoršila. Největší pohár a zlatý věnec si tedy nakonec odvážejí manželé Luboš a Miriam Jandovi, kteří v posledním úseku zajeli za dva body a s celkovými třiadvaceti vyrovnanou Jizeru vyhráli.
Je třeba poděkovat Železnobrodským pořadatelům za opět krásnou soutěž, a já se budu snažit dobře připravit závěrečnou Historic Želiv. Koná se 7. -8. října a Všechny tímto srdečně zvu. A sobotní odpoledne, to nebute žádný výlet, čekají Vás hned tři měřené úseky. Průběžné výsledky po obědě tam tedy nemusí napovědět vůbec nic. 
 
Těším se na Vás                                                                                             Aleš Urban 

 

Vítězné posádky Historic Jizera 2016

 

Kontakt

Seriál Historic Litvínovská 525
Praha
19000
+420.737276959 serial.historic@seznam.cz