Tak víš kam jeď...

Už pátý den jsou posádky v cíli, motory dávno vychladly, a pro většinu „soutěžních vozů“ nastalo období odpočinku, údržby a příprav na příští sezonu. Dá se říct, že až na malé vyjímky mají prostě pro letošek doježděno, ale vraťme se o pár týdnů zpátky.

Máme za sebou Historic Jizera, uzávěrka přihlášek je jak se říká za dveřmi, a já mám krásný sen. Startovní listina je v podstatě naplněna a já po večerech „surfuji“ po stránkách dodavatelů sportovních pohárů a vybírám ty nejhezčí. Všechno mám v podstatě hotovo, a bavím se vybíráním cen a vymýšlením, čím bych Vám ten říjnový víkend ještě zpestřil. Každé další ráno mě ale utvrzuje v tom, že je to opravdu jen sen, a jak dny jdou, nadávám si, že jsem to zase neodpískal.

Každý večer předělávám na stránkách startovní listinu, čísla pokojů a počet lůžek na Trnávce znám zpaměti snad lépe, než majitel. Než mi v podvečer vytisknou a zalaminují pět startovních čísel, potřebuji šesté a v osm ráno jsem tam pro sedmé. Zjišťuji, kdy co musím nejpozději objednat, abych to na jistotu ve středu 5. října měl, protože do poslední chvíle čekám na konečné počty. Ano, i tohle je bohužel Historic Želiv 2016.

29 posádek je ale nakonec krásné číslo, vše co je k soutěži potřeba je sbaleno a naloženo, D1 je v ono říjnové čtvrteční dopoledne až neskutečně volná. Jo, a ta kachna v hotelu na Kocandě, jako obvykle taky nemá chybu. Projíždíme postupně s Petrem kontrolně trasu soutěže, a vypadá to, že to stihneme za čtvrtek celé, a v pátek bude pohodička. Proč je ale na támhletý křižovatce ta značka slepá ulice? Důvěřuj, ale prověřuj, zní české přísloví, takže přijíždíme po půl kilometru k zátarasu, za kterým je něco jako Taxisův příkop. No, tak to nám ještě scházelo... vyndaváme mapu, a hledáme nějaké náhradní varianty. Jedná se o sobotní odpolední měřený úsek, naštěstí objížďka má pouze 4,1 km a jedná se o dvakrát tři křižovatky v itineráři. Po večeři tedy přepočítávám délku měřeného úseku, upravuji dobu jízdy do ČK a nakonec také zkracuji dojezd etapy, ať mi tam nekrouží někdo ještě v 19 hodin. Všechno to „házím“ na papír a v pátek se pojede kopírovat, no, nebude to poprvé. Při té příležitosti ještě děláme nákup v podnikové prodejně pivovaru Bernard, ať si soutěžící přivezou domů také něco místního.

Některé posádky se dávají dohromady až těsně před startem, ještě že Říhovi už jezdí na závody ve čtyřech, pokud tedy nepočítám psy. Po sedmé jsou všichni po večeři, na rozpravě některým posádkám zírajícím do itineráře ještě objasňuji moje myšlenkové pochody při vymýšlení a pořadí měřených úseků, a v 19:30 pouští Vory na nočních 89km první posádku. První časovka je čeká už po dvou kilometrech a následuje měřený úsek z Červené Řečice přes Popelištnou, Svépravice a Sedlice. Cíl je před Brtnou a úsek má něco málo přes 12 km. Podruhé ho posádky ale pojedou až na úplný závěr, tedy v sobotu odpoledne, a to ještě v protisměru. Další měřený úsek má 26km, a posádky ho pojedou dvakrát za sebou, tedy tak jak je běžné. Startuje u Bácovic, a přes Rovnou, Hořepník, Útěchovice, Červenou Řečici a Popelištnou vede do cíle u Brtné, tentokrát ale z opačného směru. To vše si posádky následně zopakují, a navíc je to ještě vylepšeno částí měřeného úseku přes Hořepník v protisměru. Vše je omotáno tak, že se posádky různě potkávají, aby byla nějaká legrace. Jednou rovně, jednou doprava a nakonec doleva, takhle to na některých křižovatkách v okolí v pátek večer vypadalo. Oproti zvyklostem ale páteční etapa nerozhodovala, skoro by se dalo říct, že ani nenaznačovala. Do vteřiny se vešlo v měřeném úseku i za tmy 12 posádek, a ještě posádka na průběžném 17 místě neměla ani 20 trestných bodů. Nejlépe na tom byl Jiří Fibinger s teprve desetiletým synem a také Markéta Viktorinová s Jiřím Zittou „zapůjčeným“ od Milady Říhové. Obě tyto posádky měly dva trestné body, následovali manželé Švidrnochovi se třemi body, Ulmannovi se čtyřmi, Vlková, Bryknar, Hambálek a Zahálka s pěti body. Budeme to zkrátka muset udělat nějak těžší, zaznívalo už během večera mezi pořadateli. Pěticiferný příděl tentokrát nasbírala posádka Vladimír Lukso a Eva Hájková, která vzdala pro poruchu svého Golfa, a potom také posádky, které se asi při vzpomínce na známý český film jely podívat do Pelhřimova. Nakonec ale jak manželé Pejřilovi, tak narychlo složená dámská posádka Věra Přeučilová s Lucií Horákovou přiznala, že tam v pátek večer není nic k vidění...

Tradiční páteční posezení „asi do půl druhý“ bylo několika účastníky zase o něco posunuto, ale v sobotu se zkrátka startuje v devět, přesně podle plánu. Nejdříve tedy šup do Košetic k benzínce, soutěžící jsou po vydatné snídani, tak je třeba taky ještě v některých případech naplnit nádrže. K časové kontrole je to po zastávce jen 600m, a tak hurá na měřené úseky 4 a 5. Vedou přes Onšov, Martinice, Chyšnou, Studený, Syrov a Senožaty. Cíl čeká na posádky u obce Čihovice, tedy po necelých pětadvaceti kilometrech. Do vteřiny se zase vešla skoro polovina posádek, pořadí to trochu promíchalo, ale to nejdůležitější posádky teprve čeká. Jede se sice ještě měřený úsek číslo 6, ale podruhé se v protisměru jede zase až odpoledne. Posádky se tedy z cíle přesouvají na ČK do Červené Řečice a přes Želiv, Vitice, Lhotice a Senožaty se po jednadvaceti kilometrech do fotobuňky v opačném směru vrací. A potom už hurá, v podstatě nejkratší cestou na oběd.

To bylo zase „pěkně zamotákovaný“. Já vlastně ani nevím kde jsem byl včera, dnes a zítra, a co teprve v sobotu večer, a v neděli ráno, prohlásil rozesmátý Libor Bryknar, hned jak se vysoukal z červené tisícovky. Po obědě se také posádky dozvídají průběžné pořadí. To je ale po výsledcích pouze dvou měřených úseků, nejsme tedy ani v polovině... Velmi dobře si také dopoledne vedli otec a syn Fibingerovi, a se 4 body jim patří průběžné vedení. K pátečním 6ti bodům přidala dopoledne pouze jeden posádka Vladimír Fišera a Petr Jirout, a byla průběžně druhá. Následovali třetí Jiří a Vít Hambálkovi s 9 body, Markéta Viktorinová s Jiřím Zittou s 10ti, Tomáš Adamů s Kateřinou Roudnickou s 11ti a manželé Švidrnochovi s 12ti body. Celkem 11 posádek se vešlo do součtu dvaceti bodů, a protože se odpoledne v podstatě jedou tři měřené úseky, bude to ještě hodně napínavé.

Před 14 hodinou vyrážím na první odplední časovku k obci Čihovice. Tam byl umístěn cíl posledního dopoledního měřeného úseku, a pokud se teď jede opačně, musí tam logicky být start. No jo, ale kterým směrem? Musím se přiznat, že jsem si v tom tím vymýšlením a zamotáváním sám udělal takovej zmatek, že raději vytahuji itinerář, abych se podíval odkud soutěžící přijedou, a nestál náhodou opačně. Za chvíli je na místě první posádka, a po minutě následuje další a další. Je odpoledne, všichni už se s tím nějak srovnali a jezdí to jak podle jízdního řádu. Chybí pouze Aneta Francová s Ondrou Lerchem, kteří po obědě už nepokračují. Aneta přijela s krásným, téměř exotickým VW Brouk kombi, jen jí do něj táta Marek nějak nedal topení. Venku jsou asi čtyři nad nulou, posádka se klepe víc než jejich dvoulitrový boxer a protože je čeká ještě asi 150km domů, odpolední etapu vzdávají...

Ty už seš zase tady? To není možný, diví se hned první posádka. Na parkovišti v Klášteře Želiv jsem na další časovce nebyl sám, ono totiž nebylo jisté, že to stihnu, co kdyby někdo bloudil. Ale stihnul, takže Netopýr s Vorym jedou někam napřed fotit a rozdávat razítka, já s Kosákem startuji měřený úsek 8 a 9, Petr naviguje posádky přeplněným parkovištěm. Posádky vyráží dvakrát směr Sedlice, Kojčice a domalovanou částí itineráře přes Krasíkovice. Zde se napojí na původně plánovanou trasu, a přes jim již dobře známé Svépravice a Popelištnou míří do fotobuňky v Červené Řečici. Na startu v klášteře se mezi tím ale odehrává zajímavý úkaz. Z autobusu vystupují turisti, a svůj výlet začínají focením aut účastníků na startu. Teprve když odjede poslední posádka, začínají se věnovat památkám, za kterými sem nejspíš původně přijeli. To už ale jak se říká „balíme fidlátka“ a Kosák s Petrem vyráží na poslední letošní časovku. Raději se ještě jednou díváme, kterým směrem mají stát, a já mířím už rovnou do cíle, na rekreační středisko Trnávka. Poslední měřený úsek je ten první v protisměru. Sedlice, Svépravice, Popelištná, Červená Řečice... i když se někoho ze soutěžících zeptáte o půlnoci, bude si tyhle obce dlouho pomatovat. Na druhou stranu, pokud tudy během soutěže jedete v různém směru poněkolikáté, začínáte si opravdu s každým dalším průjezdem říkat, jestli i teď pořád jedete správně. Nakonec ale během odpoledne nikdo nebloudil, jen manželé Pejřilovi měli nějaký problém se zapalováním své Škody 110 a soutěž nedokončili. Vyjmenovávat zde posádky které odpolední úseky zajely s rozdílem do vteřiny nebudu, vždyť je to opět více než polovina startovního pole. Všem ale doporučuji se podívat do výsledků, je to neskutečně vyrovnané. S přídělem kolem padesáti bodů se před pár lety vyhrávalo, dnes jste někde kolem desátého místa, tak jen krátce. S „nulou“ odpoledne postupně zajeli Jan Hudský, Tomáš Adamů, Hambálkovi a Švidrnochovi. „Za jedna“ měli odpoledne dvakrát manželé Jandovi, Jan Poupě, Adéla Vlková a Václav Mráz. „Za dva“ Libor Bryknar, Petr Kovář, Vladimír Fišera atd...

Zvláště u pátečního nočního úseku, jetého nyní podruhé v protisměru, zajet v nějaké té desetině není žádná sranda.

Během večeře počítáme výsledky, aby bylo vyhlášení dříve, než některé spěchající posádky vyrazí k domovu. Vždycky mě trochu mrzí, když někdo nemůže tu půlhodinu počkat, aby si převzal plaketku či pohárek. Pro každého účastníka máme něco připraveno, všichni to vědí, a nepřijde mi to vůči pořadatelům úplně fér. Úplně fér nebylo také chování tiskárny, ze které vylezly výsledky pouze jednoho měřeného úseku, a dost, víc ani písmenko. Naštěstí se vše podařilo nakonec vytisknout v kanceláři majitele rekreačního střediska, a šlo se rovnou vyhlašovat. Po odpoledních bojích alespoň budou všichni překvapeni, nikdo ani netuší, natož aby věděl.

K jejich velkému překvapení zvítězili manželé Švidrnochovi s Audi 80 CC, a tady by se možná spíš už mělo říci, že zvítězila rodina Švidrnochova. Druzí skončili Vadimír Fišera s Petrem Jiroutem na Golfu GTI a třetí manželé Jandovi s Opelem Ascona. Nepopulární „brambory“ mají o pouhý jeden bod Jiří a Vít Hambálkovi se Škodou Octavia. I to čtvrté místo jim ale k jejich velkému překvapení pomohlo k třetímu místu v celkovém pořadí letošního ročníku Seriálu Historic, a dlouho tomu nevěřili. První dvě místa byla celkem jasná předem, a šlo jen o to, jak se o ně dvě vedoucí posádky podělí. Na druhém místě nakonec skončili Luboš a Miriam Jandovi a vítězi Seriálu Historic 2016 se stala posádka Vladimír Fišera a Petr Jirout.

Děkuji Všem za účast nejen na Historic Želiv, ale jménem ostatních pořadatelů na všech letošních soutěžích seriálu. Někde v diskusi jsem četl něco ve smyslu „než vychladnou dojmy ze skončeného, už se snad plánuje ročník další“. Za sebe musím říci, že raději nejdříve nechám vychladnout některé dojmy.

                                                                                                                             Aleš Urban

Výsledky: Výsledky Želiv 2016.pdf (75,1 kB)

                Konečné pořadí 2016.pdf (71,1 kB)      

Vítězné posádky Historic Želiv 2016