Kokořínsko

Kokořínsko pohledem přes volant 

 

Ve Mšeně je mrazivé páteční odpoledne 6. února, zkřehlé prsty posádek lepí startovní čísla na vozy z dob minulých, aby se v 17:30 postavili na start snad jediné zimní soutěže pravidelnosti u nás. Další ročník Seriálu Historic v jízdě pravidelnosti začíná jako obvykle soutěží Historic Kokořínsko, a je to již šestý ročník!

Se startovním číslem jedna vyrážíme vstříc nočním zážitkům, aniž bychom tušili, že jich bude víc, než je na jednu etapu závodu pravidelnosti obvyklé. Na patnáctikilometrovém úseku bez jediné značené křižovatky v itineráři si novopečený spolujezdec pochvaluje použití tripmasteru, jen je mu divné, proč je na něm stále hodnota 6,10 ? Následující odbočku tedy hledáme odhadem podle doby jízdy, na druhý pokus, ale včas. Startujeme do měřeného úseku, tripmaster už se umoudřil, cíl nacházíme v pohodě a ve vypočítaném čase protínáme fotobuňku. Jak se dozvíme večer, bylo hledání cíle v bočních uličkách pro některé posádky velikým zážitkem. Nás ale další zážitky teprve čekaly. "Po dva devět v mírné pravé odbočujeme doleva", poslouchám Mirkův pokyn a odbočuji... a dál? "Po dva dva na téčku doleva"... aha, tudíž tahle křižovatka po nějakých padesáti metrech není v itíku, takže rovně, byť se mi to úplně nezdá. Po nějakých dvěstě metrech se na končícím asfaltu otáčíme a „prověřujeme“ odbočky před a za. Před žádná není, ta za končí u někoho na zahradě. Otáčíme se za štěkotu psa a vracíme se na místo činu, zařazujeme se do „kolony“ a končíme na poli, tak jako převážná většina posádek. Nacházíme sice místo na otočení, ale v hustém provozu v protisměru se z pole dostaneme odhadem po dvaceti minutách. Čas utíká, v nouzi se ještě vracíme ty 3km do cíle měřeného úseku a na té neznačené křižovatce odbočujeme s nedůvěrou doleva víc jak půl hodiny po „našem“ čase. Vyjíždíme z vesničky, vypadá to že jsme se „našli“ takže trošku přidáme... a v uklouzané zatáčce se seznamujeme s přirozenou nedotáčivostí pětiválcového kupé, o které bych měl za těch jedenáct let už něco vědět. Naštěstí byl stromeček celkem slabý a třicetiletá Audina je přeci jen pořádný kus auta, světlo svítí kam má, takže jedem dál. Škody jdu obhlídnout až po dojezdu na časovku, ztrácíme 37 minut a máme ohnutou nerez lištu na nárazníku. Moderní plastové náhražky aut by asi dopadly hůř.

Při večeři se dovídáme o problémech i drobných výletech mimo silnici dalších posádek, ale také vzájemné pomoci v nouzi, nehledě v tu chvíli na vlastní výsledek. Večer u piva se tak například dozvíte, že Ford Granada má na tyhle cesty luxusní podvozek ale taky jednu podstatnou chybu, totiž že přestal topit. Je to prostě parta bezva lidí a všichni se přijeli hlavně bavit. Výlet mimo silnici asi nejhůře odnesla Lancia Beta, ale majitel je odhodlán pokračovat a bere to s humorem. Večer se dovídáme také pořadí, s nasbíraným přídělem 1357 bodů zaujímáme třináctou příčku, vede Mráz s jedním trestným bodem, před Hudským a Vodochodským.

Slunečná sobota určitě lákala k rozličným zimním sportům, k sáňkování by se třeba výborně hodil sjezd do údolí od hradu Houska a další úseky, kam nás itinerář zavedl. V jednom cca tříkilometrovém lesním úseku jsme vyhlíželi snad i Martinu Sáblíkovou, ale marně, potkali jsme tam pouze naloženou multikáru. Různé články s titulky „Kokřínsko na suchu“ či „posádky si zimní podmínky neužili“ mohou tedy u zůčastněných posádek vyvolávat úsměv. Zvláště u těch, které se dostali v sobotu do míst, kam je nezavedl itinerář ale nějaká chyba, tam to bylo podle jejich slov ještě zajímavější. Pravda, nejelo se po sněhu či ledu těch kilometrů tolik, ale zimní soutěž to byla se vším všudy. Včetně tradičního „Kokořínského motáku“, který tvůrce Aleš Hodouš opět úspěšně do itineráře zařadil. Na několika křižovatkách jsme se v odpoledním měřeném úseku potkávali mnohokrát a ze všech směrů, což je vždy veliká zábava a dokáže to i u starých mazáků vzbudit pochybnosti, jestli člověk jede správně. A přesto, že se mezi účastníky všeobecně říká, že noční etapa rozhodne, nebyla to tentokrát tak úplně pravda. I v sobotu se totiž několika posádkám podařilo vyrobit chyby ohodnocené řádným přídělem trestných bodů, což dokázalo ještě průběžným pořadím pořádně zamíchat. Z boje o stupně vítězů se chybou na časové kontrole vyřadil třeba Karel Vodochodský, některé posádky se naopak bezchybnou jízdou posunuli pořadím trochu nahoru. To se povedlo i nám, konečné osmé místo bereme jako úspěch a výborně jsme se celý víkend bavili. A jako závěr tohoto skvělého víkedu beru cestu z Mělníka, kdy jsem „potupně“ dorazil domů se stávkujícím palivovým čerpadlem na laně za Toyotou Celica. Naštěstí to byla jen upadlá kostra, takže Audi GT Coupe ve válečných barvách nebude na Krkonoších rozhodně chybět.

Závěrem ještě jenou díky celé partě kolem Aleše Hodouše za bezvadnou soutěž a já se těším v roli spolupořadatele na všechny 24. dubna v Pasekách nad Jizerou.      

 

Výsledky Kokořínsko 2015.pdf (64,3 kB)   

 

      

Vítězné posádky Historic Kokořínsko 2015

Foto k vidění zde: 

 

 

 

Kontakt

Seriál Historic Litvínovská 525
Praha
19000
+420.737276959 serial.historic@seznam.cz