Jizera

Historic Jizera 2015 

Měsíc před startem máme přihlášené čtyři posádky, tak snad nebudeme muset soutěž zrušit. Tento povzdech na stránkách pořadatelů Historic Jizera jsem četl 10. srpna, a bylo mi trochu smutno. Naštěstí se při posouvání termínu uzávěrky přihlášek až na samou hranici možností pořadatelé dočkali potřebných dvaceti posádek, a mohli se radovat, Jizera se jede! Ono je tedy 20 posádek opravdu to nezbytné minimum, aby se vůbec dala soutěž uspořádat, ale když už s tím strávíte spoustu večerů nad mapou, najezdíte spoustu kilometrů, vymyslíte spoustu motanic a zařízeno máte v podstatě vše, tak soutěž rušte... A dvacet natěšených posádek, to je taky dobrá motivace.

Natěšených posádek bylo nakonec 21 a sešli se 11. září odpoledne u motorestu Formanka ve Splzově. Po pěti ročnících se zázemím v železnobrodské sokolovně, ke které momentálně tak nějak chybí rekonstruovaný most, museli pořadatelé pro šestý ročník změnit působiště. Změnu také doznal čas startu, takže posádky vyrážely do první etapy až v 19 hodin a řádně posilněné výbornou vepřovou se zelím a bramborovým knedlíkem.

Po dohodě jsem v páteční noční etapě nakonec ještě usedl za volant, řidič a spolujezdec se koneckonců může kdykoliv dle pravidel vystřídat, a Markéta mi řízení za tmy ráda přenechala. Já byl zase rád, že mě navigování čeká až v sobotu, a pátek zahajujeme v sehrané sestavě. Noční etapa měřila necelých 94 kilometrů a odehrávala se obrazně řečeno „na pětníku“. Byly v ní dva měřené úseky, delší byl skoro třicetikilometrový a krátký, který měl kilometrů sedm. Jely se střídavě, a přejezd mezi nimi byl hodně krátký, takže nebylo moc času na dohánění nějakých chyb. Naše posádka se žádných chyb nedopustila ani v „Besedickém motáku“, kde se do sebe míchala auta jedoucí jeden či druhý úsek, a na některých křižovatkách to vypadalo jako v centru Prahy v ranní špičce . Tady nastává přesně ta situace, že se člověk nesmí nechat zmást, držet se svého itineráře, věřit navigátorovi a nechat ostatní jet tam, kam zrovna jedou. Nám se to dařilo, a měli jsme dokonce pocit, že se tady zabloudit nedá. Z toho nás v zápětí vyvedla posádka Hambálkových, kterou jsme potkali v protisměru v místech, kde nám bylo jasné, že nemají být. Podle stylu jejich jízdy bylo navíc zřejmé, že to dobře vědí i oni. Také fotobuňku jsme trefili na 0,6 v prvním a 0,0 v druhém měřeném úseku, takže z toho pro nás bylo po noční etapě druhé místo a plná spokojenost. Se stejným počtem 6 trestných bodů vedla posádka Petr Kovář a Miroslav Kruntorád se Škodou 110L, pořadí určovaly pouze 3 setiny km rozdílu v jízdním průměru. Na třetím místě byla po noční etapě posádka Pavel Hořák a Lukáš Vávra se ztrátou 13ti bodů.

Přenocovat na druhém místě není špatné, Markéta ale měla prý nějaké špatné spaní. Možná to bylo i tím, že jí na záda dýchal Mráz, tedy myšleno Václav ze z Plzně. Ten byl na místě čtvrtém se ztrátou 18ti bodů.

V sobotu jsem vstával časně, a ještě do snídaně jsem měl „spočítanou“ dopolední etapu. Nechtěl jsem to pokazit, a hlavně jsem se v roli spolujezdce ocitl po šesti letech. Byl jsem z toho vyklepanej, že jsem se na nezvyklé straně auta nemohl ani nasoukat do sportovní sedačky, a připadal jsem si, že nastupuji „jako za kulomet“, stejně jako ve známém českém filmu. Jakmile jsme odstartovali, nervozita byla pryč, a i podle Markéty jsem navigaci zvládal dobře. Určitě se taky vyplatila ranní příprava, měl jsem itinerář důkladně nastudovaný, věděl co nás kde čeká, a největší záludnosti jsem měl označené zvýrazňovačem. K žádnému bloudění nedošlo, a na měřených úsecích jsme nachytali celkem slušných 21 bodů, takže jsme druhé místo i po dopoledni drželi, na vedoucí posádku jsme ztráceli 5 bodů. Váslav Mráz, tentokrát jedoucí s Adélou Vlkovou, nám dýchal na záda důkladně, takže stáhl ztrátu na pouhé 3 body a posunul se na třetí místo. Čekalo nás tedy po řízku se salátem ještě hodně zajímavé, slunečné sobotní odpoledne.

To už se v 76 km dlouhé etapě jel pouze jeden měřený úsek, rozdíl 18 bodů mezi první čtyřmi posádkami ale ještě sliboval napínavý boj. Posádka Petr Kovář a Miroslav Kruntorád nezaváhala, fotobuňku trefila s rozdílem 0,4 a udržela vedoucí pozici. Nám se podařilo „nachytat“ dalších 12 bodů, a jelikož posádka Václav Mráz a Adéla Vlková byla o čtyři body úspěšnější, podařilo se jim o 1 bod dostat na druhé místo. Naše třetí místo považujeme za dobrý výsledek, a soutěž jsme si opět užívali, stejně jako ostatní posádky. To bylo možné vidět i slyšet v podvečer, při vyhlášení výsledků soutěže  Pořadatelům šestého ročníku Historic Jizera opět patří velký dík za odvedenou práci.

Já se nyní budu snažit co nejlépe připravit závěrečnou soutěž ročníku, tedy Historic Želiv 2015.  Budu věřit, že dosavadní startovní listina, čítající 17 posádek se ještě alespoň trochu rozroste, a zakončíme letošní ročník dle plánu. Václav Mráz a Hanka Zemanová seriál s velkým náskokem vedou, a nikdo je již nemůže ohrozit. O zbývající dvě příčky na stupních vítězů ale může úspěšně bojovat ještě hodně posádek, a tak nic není rozhodnuto....         

gramophon.rajce.idnes.cz/2015-09_Historic_Jizera/

net0pyr.rajce.idnes.cz/2015_9.11.-12._Jizera/

veteranibrod.rajce.idnes.cz/HIstoric_Jizera_2015/

Výsledky Jizera 2015.pdf (78,4 kB)

Vítězné posádky Historic Jizera 2015